Jdi na obsah Jdi na menu
 


Písnička před vandrem - Plížák - Šlapací mlýn

15. 1. 2018

Ahoj kamarádi,

dnes jsem si pro vás do PÍSNIČKY PŘED VANDREM vybral písničku, kterou složil Vojta Kiďák Tomáško a kdysi ji na Portě v roce 1971 zpívala sokolovská skupina Plížák.

Tenkrát to bylo pro Portu zlé období. K pátým narozeninám dostala Porta nemilý dárek v podobě zákazu v Ústí nad Labem. Dům kultury v Ústí nad Labem se Porty zřekl a nastaly časy stěhovavé. V těchto letech se Portami oceňovala pouze autorská soutěž a trampská soutěž. Kategorie folk & country byla nesoutěžní, i když porota nakonec udělila několik čestných uznání. A právě v kategorii trampská soutěž skupina Plížák zvítězila.

V roce 1971 se pořadatelem Porty stal Socialistický svaz mládeže, zřejmě v rámci „ideologického dohledu“ - jeden z projevů počínající normalizace. Zakladatelé byli odejiti, aby se vyšlechtili manuální prací. Dosavadní ročníky se odehrávaly v Ústí nad Labem, ale krajské orgány najednou ztratily zájem o pořádání Porty. Náhradním místem měl být Týn nad Vltavou, ale ani tady městské orgány neměly zájem. Nakonec se finále konalo v září v Karviné.

Sokolovská skupina Plížák vyhrála předkolo Porta 71 v Kraslicích v době, kdy jsme si už nemysleli, že ještě někdy bude národní finále. A na něm v září 1971 slavně zvítězili. Tady je jejich manažer Jarda Studený vytáhl do plenéru. Když z kapely odešel Wabi Daněk, nahradil ho - Vojta Kiďák Tomáško.

Fotografie z archivu Fedora Skotala

Takto vzpomíná na kapelu Plížák Vojta Kiďák Tomáško:

Vznikla z party trempíků různých osad, kteří si padli do noty společnou chutí k muzicírování. A hlavně tam byl člověk, který už tenkrát psal písničky jinak, než staří ortodoxní trempové. Psal naším jazykem a psal o tom, co jsme chtěli slyšet. Říkali mu Wabi. Wabi Daňek. Můj věčný soupeř na potlaších, můj věčný kamarád. Bručoun, protiva, rejpal a jistota, že kamarádství je nade vše. Když odešel do Zlína za svou ženou, převzal jsem po něm v kapele funkci dvorního skladatele. Ale kam se moje písně hrabaly na takovou „Tonku“, Hudsonské šífy“, nebo „Mávej“. To byly hity. A dodnes jsou.

Duší a tátou všech těch muzikantských partiček a různých seskupení byl Jarda Studený. Teď se na nás kouká z nebe a občas je mu asi dost smutno. Naše muzika se krčí v koutě, drcená řevem, pitvořením, vulgaritou a ubíjena nezájmem kompjůtrových potomků. Chtěl bych věřit, že zase přijde doba čistých melodií, doba průzračných slov, doba slušnosti a vyššího principu mravního. Chtěl bych se jí dožít. Ale to jsem trochu odbočil. Soráč, jak říká moje vnučka.

Ale teď už si pojďme poslechnout Šlapací mlýn v podání skupiny Plížák....je to záznam z Porty 1971.

A to už je úplně vše...snad jen můj tradiční pozdrav...suchou stezku a spoustu skvělých vandrů po té naší krásné zemi.

Tak ahoj

Toulavej

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář